Co telefon, to jeden lidský příběh. Linka důvěry si jich vyslechla na 120 tisíc
Těžko odhadnout, kolik lidí zachránil před nějakým nezvratným životním krokem jeden telefonát do liberecké Linky důvěry. Dohromady zde pomoc nebo jen radu hledalo dosud téměř 120 tisíc lidí. Ve středu 15. března totiž oslavila Linka důvěry Liberec za přítomnosti náměstka hejtmana Libereckého kraje Pavla Svobody už 25 let své existence.
Liberecká Linka důvěry je jediná v Libereckém kraji. Dnes patří v celé republice mezi devět zařízení, která fungují non-stop. Od roku 1992 řešili pracovníci Linky důvěry problémy, které jim svěřovali lidé nejprve jenom po telefonu. Po roce 2000 přibyl i kontakt e-mailem. Na druhé straně telefonního aparátu nebo internetového spojení se za tu dobu vystřídalo na 100 sociálních pracovníků.
„K nám mohou zavolat děti i dospělí. Všechny hovory jsou anonymní, nevidíme na displeji telefonu ani číslo volajícího. Pracovníci jsou vázáni mlčenlivostí,“ zdůraznil Ivo Brát, ředitel krajské příspěvkové organizace Centrum intervenčních a psychosociálních služeb Libereckého kraje, která Linku důvěry v Liberci provozuje.
Nejčastěji vytočí Linku důvěry lidé ve věku od 30 do 50 let. Více než polovina z nich jsou ženy. Jak uvedla sociální pracovnice Šárka Svačinová, mnohdy se obrátí na Linku důvěry jen proto, že potřebují znát názor třetího člověka. Převažují problémy osobní a existenční, úvahy o sebevraždě, trauma z osamělosti nebo úmrtí blízkého člověka. Často se lidé potýkají s psychickou krizí, způsobenou autonehodou, přepadením, znásilněním, živelnou katastrofou nebo ztrátou zaměstnání.
„Když je klient v krizi, má takzvané tunelové vidění. Vidí jen ten svůj problém, nevidí žádnou možnost jeho řešení,“ poznamenala Šárka Svačinová. „Lidí, kteří se na nás obracejí, každým rokem přibývá. V poslední době až o dva tisíce za rok,“ dodala.
Lidé hledají u Linky důvěry také například pomoc s řešením manželských krizí, nevěr nebo finančních problémů. Vzrůstá také počet volajících, kteří si nevědí rady se svou závislostí na hazardních hrách. Ti obvykle vytočí číslo Linky důvěry po cestě z herny, když právě přišli o vysokou sumu peněz. Na Linku důvěry se obracejí často i příbuzní narkomanů. Nejvíce telefonátů bývá ve večerních hodinách, a také v jarním období, kdy se pravidelně mnoha lidí zmocňují deprese.
„Za každým telefonem se skrývá jeden lidský příběh. Příběh člověka, který neví, jak dál. Nebo si jen potřebuje s někým promluvit,“ podotkl náměstek hejtmana Pavel Svoboda. „Ani si neumím představit, jak se musí někteří lidé cítit zoufale a opuštěně, když jim nezbyde nic jiného než zavolat úplně cizímu člověku do Linky důvěry. Lidé by sem ale nevolali, kdyby nevěřili, že jim dá jeden telefon naději. Proto považuji Linku důvěry za velmi důležitou a nenahraditelnou službu,“ doplnil.
Podle ředitele Ivo Bráta stojí provoz Linky důvěry Liberec ročně bezmála 1,9 milionů korun. Větší část této sumy hradí stát, zbytek dává ze svého rozpočtu Liberecký kraj.
