Japonské Denso už několik let neřídí. V Liberci ale zůstal
Příběhy patnácti cizinců, kteří našli svůj druhý domov v Liberci nebo Libereckém kraji, představuje putovní výstava, nazvaná Tady jsem doma. Velkoformátové černobílé portréty cizinců si mohou nyní návštěvníci prohlédnout ve vestibulu Krajského úřadu Libereckého kraje, a to až do konce února.
Mezi těmi, kteří našli v České republice svou druhou vlast, je také japonský ekonom Seiji Nakagoshi. Do Liberce přišel z Japonska na začátku nového tisíciletí jako první prezident podniku Denso. Pod Ještědem našel svou nynější manželku a ve městě se mu tak zalíbilo, že se zde usadil natrvalo. A to i přes to, že v Densu už několik let nepracuje. Na Češích obdivuje jejich typický humor. Co se mu naopak nelíbí, to je úroveň místních služeb.
Zahájení výstavy se ujal náměstek hejtmana Libereckého kraje Pavel Svoboda. „Jsem rád, že putovní výstava Tady jsem doma nyní dorazila i k nám, a že také návštěvníci Krajského úřadu budou mít příležitost seznámit se s příběhy cizinců, kteří přijali naši vlast za svou a jimž se u nás dobře daří. Jak praví klasik, člověk je doma tam, kde si pověsí klobouk. Osudy hrdinů výstavy tato slova potvrzují,“ podotkl náměstek hejtmana Pavel Svoboda. „Museli překonat řadu překážek, aby dospěli tam, kde jsou dnes. Svou kulturou a svými zvyky ale obohacují i nás, Čechy, a dělají náš život pestřejší,“ dodal.
Vedle portrétu prezidenta libereckého Densa si mohou lidé prohlédnout tvář a přečíst příběh romské spisovatelky Ireny Eliášové, romského hokejisty Bílých Tygrů Dominika Lakatoše, vietnamské překladatelky Lien Hoangové, indického vědce Rajeshe Mishry a řady dalších osobností, včetně ruských baletních sólistů Marie Gornalové a Alexeye Yurakova. Jednou z tváří výstavy je také známý liberecký fotograf Ibrahim Al Sulaiman, původem ze Sýrie. Právě on je autorem většiny vystavených portrétů.
Vernisáž, kterou si ve vestibulu Krajského úřadu nenechalo ujít několik desítek návštěvníků, zpestřil tradiční vietnamský tanec žen. Putovní výstavu společně připravily statutární město Liberec, Krajský úřad Libereckého kraje a Krajská vědecká knihovna v Liberci. Podílelo se na ní také Komunitní středisko Kontakt Liberec. Na měsíc březen se pak kolekce fotografií přesune do Krajské vědecké knihovny v Liberci.
