Je důležité udělat si čas na čtení knih

Od pondělí 15. února běží v Jablonci nad Nisou nultý ročník projektu Daruj knihu – dejme knihám druhou šanci. Náměstka primátora Pavla Svobody, který s touto kampaní ve městě přišel, se ptáme, co si o projektu myslí, co od něj očekává, jaký je jeho vztah ke knihám a co rád čte.

Co si máme představit pod výzvami: daruj knihu či dejte knihám druhou šanci?
Projekt, který jsme se letos rozhodli zahájit nultým ročníkem. Chceme si tak oťukat odbornou i laickou veřejnost, jak se dokáže s tímto naším projektem identifikovat a zda se do realizace zapojí. První myšlenka se objevila už v roce 2014, kdy jsme hned na začátku našeho funkčního období při čtení rozpočtu řešili nedostatek městských prostředků pro knihovnu na rozšíření knižního fondu a chtěli jsme jí nějakým způsobem pomoci. Tehdy jedna kolegyně přišla s nápadem na tento Book Giving day , který je stanovený na 14. února. A letos se nám podařilo připravit projekt.

Jaký výsledek očekáváte?
Když jsme vše tvořili, chtěli jsme primárně pomoci městské knihovně. Pak nám došlo, že si napoprvé bereme asi příliš velké sousto, proto jsme s pokorou zahájili nultým ročníkem a zkusili jsme to nejprve s dětskou knihou společně s knihovníky ze základních škol i s městskou knihovnou.

Hlavní myšlenkou je tedy doplnit knižní fond knihoven školních a té městské?
To byla první myšlenka. Ta druhá vychází z faktu, že dnes děti a mladí lidé nečtou tolik, jako se četlo dříve. Dávají přednost různým elektronickým a interaktivním zařízením a klasická tištěná kniha se stává takovým pozapomenutým reliktem. Takže druhým leitmotivem je přivést děti zpět k četbě tištěných knih.

Myslíte si, že se to podaří, není to trošku naivní představa?
A tak kdybychom ke všemu přistupovali tak, že je to naivní, tak nikdy nic v životě nedokážeme.

Jaký máte vy vztah ke knihám?
Knihy miluju. Jsem asi hodně ovlivněný svou maminkou, která má obrovskou knihovnu o několika tisících svazcích. U nás v rodině se vždycky četlo a četlo se ve velkém. Nejsem největší čtenář z rodiny, musím přiznat, že poslední dobou už nemám tolik na knihy čas, ale každopádně si myslím, že přečíst jednu knihu za dva až tři měsíce je běžný standard.

Jakou knihu máte na nočním stolku?
Nečtu před spaním, pro mě je kniha příjemná, když si s ní mohu odpočinout s kávou, popřípadě v létě na dece. To je ten správný relax.

A jakou oblast námětů preferujete?
Nejoblíbenější a nejrychleji přečtené mám tituly fantasy - Harry Potter, Pán prstenů či sága Zeměplocha. Mám rád odbornou literaturu, vědeckou, ale nepohrdnu ani nějakým vtipným románem například Haliny Pawlovské. Poslední nepřečtená kniha, vánoční dárek, kromě několika dílů Hvězdných válek, kterých jsem velký fanda, je bestseller Marťan. Na ten se teprve těším.

A nejste zvědavý?
Viděl jsem nedávno filmovou verzi, tak čekám, až trochu odezní dojem z filmu, abych tolik neporovnával a vnitřně nehodnotil.
Co je na knihách to zvláštní, krásné, přitažlivé? Proč bychom jim měli dát tu druhou šanci?
Rád bych řekl, že nejsem nepřítelem elektronických knih jako takových. Pro mě je důležité udělat si čas na čtení, které je i takovým tříbením jazyka. Co si budeme namlouvat, všechna vyjmenovaná slova si asi nepamatujeme po celý život, ale pokud máme načteno a v hlavě schováno, budeme psát gramaticky správně. Dobrá kniha by měla dokázat vtáhnout mě do sebe, abych její svět s hlavním hrdinou sdílel, abych uschovanou emoci dokázal aspoň trochu prožít. Čtu-li knihu jako kuchařský recept, pak mi nic nedává. Musím se u ní zasmát, poplakat, bát se s ní, musím se těšit na rozuzlení, být překvapený detektivní zápletkou.

Co byste vzkázal těm, kteří chtějí darovat knihu a dát jí tak druhou šanci?
Především bych jim chtěl poděkovat. Poděkovat za to, že čtou, za to, že se o svůj zážitek a svoji oblibu knih chtějí s někým podělit.