Lidem nestačí, že jsou čistě umytí a dobře najedení. Člověk se potřebuje i dobře cítit.
Všichni jednou zestárneme a někteří z nás stráví podzim svého života v pobytovém zařízení pro seniory, kde se o nás postarají. Stejně jako o naše rodiče nebo prarodiče. Aby život nás a našich blízkých byl i na sklonku života plnohodnotný a příjemný, se snaží usilovat spolek Za lepší život. O projektech a plánech do budoucna si povídáme s předsedou spolku panem Pavlem Svobodou.
Jak vznikla myšlenka zajišťovat klientům v domovech seniorů fyzioterapii? Proč se váš spolek rozhodl toto řešit?
To, že je fyzioterapie potřebná si uvědomuje asi každý, kdo pracuje v sociálních službách. Otázka sociálně zdravotního pomezí byla po dobu, kdy jsem byl ve funkci náměstka na kraji na pořadu dne, ale přes všechny proklamace a sliby s tím nikdo ve vládě ani ve sněmovně nepohnul a nenašel žádné rozumné řešení. Ředitelé v domovech se snaží situaci řešit, protože si uvědomují, že pokud uživatel fyzioterapii nemá, jeho zdravotní stav se obvykle zhoršuje. Naopak pokud tuto službu využívat může, jeho stav je stabilizován nebo se i částečně zlepší. Mnohdy i to, že se klienti mohou jít projít ven před budovu a nemusí celý den ležet na pokoji v posteli, jim může pomoci.
Je možné úplně jednoduše popsat, jakým způsobem může klient pobytového zařízení vámi nabízenou terapii využít? Kdo vás může s poptávkou oslovit?
Hned na začátku musím přiznat, že s poskytováním služby teprve začínáme. Rádi bychom ji postupně rozšířili do většiny pobytových zařízení v Libereckém kraji. Začali jsme v Domově seniorů Františkov a uvidíme, jak se nám bude dařit získávat finanční prostředky. Následně budeme oslovovat i další zařízení.
O tom, komu službu poskytnout, rozhoduje vždy vedení domova. Schválně necháváme vytipování klientů na nich, protože oni znají nejlépe zdravotní stav a potřeby každého z uživatelů. Rádi bychom, aby se služba dostala k těm, kteří ji skutečně potřebují.
Když zdravotní pojišťovny služby fyzioterapeuta zpravidla neproplácejí, můžete prozradit, kde finance získáváte vy? Máte nějaké donátory, kteří vám přispívají?
Oslovujeme velké prosperující firmy. Je obecně známo, že firmy, které přispívají na veřejně prospěšný účel, si pak mohou uplatnit odpočet poskytnutého daru od základu daně z příjmu. Samozřejmě využíváme i osobních kontaktů, přesvědčujeme podnikatele, které známe nebo jsme s nimi někdy spolupracovali.
Máte osobní zkušenost z rodiny? Prarodiče, kteří žijí v nějakém zařízení? Co by jim dokázalo život v domově zpříjemnit?
Ano, vzpomenu na svoji babičku, byla ten typ uživatele, který na tom byl fyzicky v podstatě výborně, ale měla neurologické onemocnění. Poslední dobou už téměř nekomunikovala, těžko říci, co se jí honilo v hlavě. I přesto vím, že měla ráda jakýkoliv kontakt zvenčí, který jí dokázal vytrhnout z každodenního stereotypu. Obecně se dá říci, že uživatelům dělají radost různá kulturní vystoupení, krátké procházky nebo návštěvy dětí či zvířátek. Určitě vítají různé aktivity, kdy se mohou zabavit třeba tvorbou keramiky nebo malováním. Určitě si navždy schovám a nikdy nevyperu tričko, které mi tam babička sama namalovala.
Tváří vašeho projektu je známá zpěvačka Bára Basiková. Proč zrovna ona?
Bára Basiková je dobrou známou přátel, kteří na našem projektu spolupracují, a často jezdívá do Liberce. Oslovili jsme ji, protože i ona má svoji vlastní silnou zkušenost. Když nemohla kvůli covidu vystupovat, pracovala v domově důchodců. Asi hlavně proto naší nabídku spolupráce ochotně přijala. A jsme za to moc rádi.
Otázka na odlehčení, chodíte na její koncerty, posloucháte její písničky. Nebo četl jste dokonce její novou knihu?
Bára má pěkný hlas a patří ke stálicím naší hudební scény. Nejvíc jsem ji poslouchal v 90. letech. Na její koncerty chodím rád. V poslední době jsem měl možnost ji slyšet zpívat na vánočním koncertu v Domě seniorů Františkov. Vzpomenu si i na nedávný koncert v kostele ve Vratislavicích nebo podzimní koncert v Liberci. A přestože se ten poslední odehrál pod širým nebem a zrovna pršelo, moc jsem si ho s přáteli užil. Knihu jsem zatím nečetl, ale dostal jsem ji k Vánocům, tak se do ní rád podívám.
Novinkou, kterou se váš spolek může pochlubit, je spolupráce s lučanským Útulkem Dášenka. Jak si spolupráci představujete?
Navázali jsme spolupráci s Ligou na ochranu zvířat, pod jehož záštitou Útulek Dášenka funguje. V dnešní době nemáme problém s kvalitou sociálních služeb. Zařízení se o klienty dobře starají, poskytovaná péče je na vysoké úrovni a mnohdy se zařízení snaží vymýšlet seniorům nejrůznější aktivity podle svých finančních možností. Jenže v životě jde přece o víc. Lidem nestačí, že jsou čistě umytí a dobře najedení. Člověk se potřebuje i dobře cítit. Život by měl být také naplněný. Řadě seniorů schází impuls a láska rodiny. Pak je výborný nějaký jiný podnět. A tím mohou být i zvířata. Především psi a kočky. Na klientech je vidět, jak se rozzáří a mají úplně jinou energii, když je někdo se zvířaty navštíví a chvíli se jim věnuje. Konečně canisterapie je klasická a ověřená metoda, kdy psi pomáhají léčit lidi.
Máte už za sebou nějaké první návštěvy seniorů? A jaké byly ohlasy?
Ano, máme. Už se nám podařilo domluvit dvě velké návštěvy s našimi spolupracujícími organizacemi a to je již dříve zmíněný Dům seniorů Františkov a Domov seniorů Vratislavice. Ohlasy byly pozitivní. A myslím, že i u pejsků, protože tolik dobrůtek jako od seniorů dlouho nedostali. (smích)
Co vlastně vy a pes? Máte čtyřnohého kamaráda nebo jiné zvíře? A měl byste na něho vůbec, vzhledem k vašemu pracovnímu vytížení čas?
Jsem kluk, co prožil většinu života na malém městě. Vždycky jsme měli psa, spoustu koček, slepice i králíky, pro které jsem sekal trávu. Se zvířaty jsem ve styku v podstatě celý život. Bohužel moje pracovní vytížení je dlouhodobě takové, že bych psovi nemohl věnovat tolik péče, kolik by si zasloužil. Byl by doma často sám. Ale máme alespoň akvárium a rybičky.
Už delší dobu trápí svět pandemie covidu. Trvá to dlouho a čísla nově nakažených jsou stále vysoká. Z vlastní zkušenosti, kdy jste byl náměstkem hejtmana pro sociální oblast, víte, jak složitá situace může nastat, dostane-li se nákaza do zařízení, kde pobývá ta nejohroženější skupina – tedy senioři. Nezřídka se stalo, že i personál byl zasažen, někdy musela vypomáhat i armáda. Co s tím? Máte nějaký nápad, jak pomoci?
I když s covidem bojujeme stále, jsme už zkušenější než na začátku pandemie, kdy jsme nevěděli, co nás čeká. Jedno je jasné, z toho co jsme prožívali a řešili, se musíme poučit a připravit se na případné příště. Proto jsme ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí připravili projekt, který se má zaměřit na zvýšení kvality poskytovaných sociálních služeb. Chceme proškolit dostatečný počet dobrovolníků, kteří v případě, že dojde k nečekané události v jakémkoliv pobytovém zařízení, budou moci nastoupit a zajistí seniory v jejich základních životních potřebách.
Jakým způsobem budete dobrovolníky oslovovat? Jaké činnosti by mohli vykonávat? Přeci jen každý umí něco jiného. Budou mít třeba nějakou odbornou přípravu?
Rádi bychom navázali spolupráci s organizacemi, které se dobrovolnictví již delší dobu věnují, a to i v jiných segmentech než jsou zařízení sociálních služeb. Budeme pokračovat v tom, co už v době covidu, karantén a izolací fungovalo. Oslovíme skupinu dobrovolníků, kteří ve svém volném čase a bez nároku na odměnu do domovů seniorů docházeli a pomáhali tam. Nabídneme a zajistíme jim odbornou kvalifikaci a školení. Oni tak získají znalosti a dovednosti, které jsou blízké kompetencím pracovníků v sociálních službách. Jak budou následně zařazeni a jaké činnosti budou vykonávat, bude záležet na každém z nich. Každý si umí představit, že je snazší práce s pohyblivým klientem, kterému pomohou jen se stravou a oblékáním, než se seniorem trvale ležícím.
S kolika zařízeními spolupracujete a kolik byste jich do budoucna rádi oslovili?
Oba dva naše projekty tedy fyzioterapie pro seniory i dobrovolnictví koncipujeme pro celý kraj. Jak už jsem zmínil, teprve začínáme. Věřím, že postupně nabídneme fyzioterapii a canisterapii domovům v celém Libereckém kraji. Dobrovolníky proškolíme napříč celým krajem, protože je zřejmé, že každý kdo bude dobrovolně pomáhat, bude tak činit v zařízení blízko svému bydlišti.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně sil ve vaší činnosti.
