Veřejné opatrovnictví je věc složitá

Opatrovnictví, neexistence zákona o něm a s tím spojené problémy se statusem veřejného opatrovníka vyvolaly potřebu vyměnit si zkušenosti. Proto 25. listopadu proběhne v jabloneckém Spolkovém domě celodenní konference veřejných opatrovníků regionu, nad kterou převzal záštitu jablonecký náměstek Pavel Svoboda.

Můžete přiblížit statut veřejného opatrovníka?

Pokud člověk pro duševní poruchu, která není jen přechodná, není schopný právně jednat, soud omezí jeho svéprávnost a stanoví mu opatrovníka. Zpravidla se opatrovníkem stává člen rodiny. Ale pokud to není možné, pak soud ustanoví opatrovníka veřejného. Nejčastěji se jím stávají obce, které pro svého svěřence zajišťují potřebné úkony – obvykle jde o nakládání s majetkem, hlavně s penězi.

 

Jak je tato oblast upravená legislativně?

Značně obecně. To u opatrovníků z řad příbuzných nevadí, naopak je to vhodné. U veřejného opatrovníka to ale vytváří nejistotu, neboť veřejný opatrovník – obec, by měl zásadně jednat v rozsahu, který mu ukládají právní předpisy. Obce tak odpovídají státu za řádný výkon opatrovnictví, ale chybí jasné mantinely.  Proto Svaz měst a obcí ČR už loni inicioval přijetí zákona o veřejném opatrovnictví. To je však v tuto chvíli v nedohlednu.

 

Takže neexistence zákona o opatrovnictví byl ten důvod, který přiměl Jablonec připravit tuto konferenci?

Spíše nový metodický pokyn Ministerstva vnitra – ten by měl být hlavním tématem konference. Opatrovnictví funkčně spadá pod Ministerstvo spravedlnosti, metodický pokyn vydalo Ministerstvo vnitra. Už to svědčí o neschopnosti ústředních orgánů problém efektivně řešit. To však není jediný problém. Nevyřešené je i financování této státní agendy v rámci přenesené působnosti.

 

Co by měla konference řešit?

Chceme na ní probrat skutečný a reálný průběh veřejného opatrovnictví v různých obcích a porovnat si vzájemně zkušenosti, rady, hledat hřešení. Důležitá je výměna příkladů dobré praxe, probrat skutečné problémy a atypické případy, které denní praxe přináší.

 

Proč jste nad konferenci převzal záštitu?

Jednak v mé gesci náměstka jabloneckého magistrátu je sociální problematika, takže to mám takříkajíc v náplni práce, jednak mě tyto otázky zajímají také profesně. Jsem advokát a často jsem byl ustanovován opatrovníkem pro řízení o omezení svéprávnosti. Nezřídka jsem musel narychlo řešit situace, které byly hraniční z pohledu mého pověření. Například  mě nemocnice požádala o souhlas s provedením lékařského zákroku, ale k tomu jsem nebyl oprávněn. Pacient byl očividně nesvéprávný, avšak soud o tom ještě nerozhodl. Naprosto patová situace. A takových „bílých míst“ je v této problematice celá řada.

 

Jaký musí být veřejný opatrovník?

Veřejný opatrovník musí znát potřeby opatrovaného, jeho názory a přání.Musí dbát o zdravotní stav opatrovaného, chránit jeho zájmy a především být s ním v kontaktu. Řada případů z běžného života ale také ukazuje, že mnozí opatrovníci takoví nejsou. To však naštěstí není případ účastníků jablonecké konference. Ti mají o svou práci skutečný zájem.  

 

Podle vašich slov je jasné, že nepůjde pouze o akademické rozebírání problému, ale o jakousi pracovní dílnu.

Přesně tak, účastníky konference budou lidé, kteří se veřejným opatrovnictvím každý den zabývají. K lepšímu náhledu na problémy určitě přispějí také odborné názory vyšší soudní úřednice jabloneckého soudu či zástupkyně Ligy lidských práv.

 

Jaké konkrétní výsledky by podle vás měly z konference vyplynout?

Očekávám, že jednotlivé obce jabloneckého regionu sjednotí svůj přístup. Opatrovníci si vymění zkušenosti, navážou odbornou spolupráci do budoucna. Ale rozhodně nečekám, že se problémy jednou provždy vyřeší. Veřejné opatrovnictví je věc tak složitá, že touto konferencí můžeme vlastně jen otevřít dlouhodobou problematiku, které bych se rád věnoval i nadále.